Čtenářský koutek

Pokud Vás zajímají naše knihy, nabízíme Vám zde zajímavé ukázky a také další zajímavé texty z knih, které vyšly v našem nakladatelství.

Navazujeme zde na původní čtenářský koutek, který tímto způsobem v budoucnosti plánujeme dále rozvíjet.

 

29.12.2019

Největším problémem každého zaměstnaného člověka je čas

Najít si čas na Boha a na sebe
Pro většinu pracujících lidí je čas mimořádně vzácný. Navzdory opěvovanému růstu produktivity práce i vynikající technice (pamatujete si ještě, jak se říkalo, že výpočetní technika povede k čtyřdennímu pracovnímu týdnu?) množství času, které firmy nutí své zaměstnance pracovat, jen roste. Obchody otevřené 24 hodin denně, finanční zpravodajství 24 hodin denně, nepřetržitý přístup k e-mailům, užívání mobilů a notebooků, to vše se přenáší do práce trvající 24 hodin denně. Menší jistota ohledně pracovních míst a větší počet domácností, v nichž pracují oba partneři, znamená více stresu a méně času pro manželské páry a jejich rodičovské povinnosti. více

Sekce: čtenářský koutek


23.12.2019

Bůh přišel na svět, ale nepočínal si jako diplomat

Když Bůh přišel na svět, nepočínal si jako diplomat.
Mocné a urozené lidi, ba ani kněze o svém příchodu neuvědomil.
Správným hierarchickým postupem se nezabýval.
Žádná tisková konference, na níž by byla ta senzace oznámena, se nekonala.
více

Sekce: čtenářský koutek


20.12.2019

Betlémské světlo

(vyprávění jednoho přítele) Onehdy za mnou přišli skauti a nabízeli, jestli bych si nechtěl od nich zapálit svíčku. Procházeli město. Rozdávali betlémské světlo. Bylo to malí chlapci. A já je nechtěl zklamat. Došel jsem pro svíčku a zapálil ji od jejich plamínku. Neměl jsem s tím světlem nic v úmyslu, jenom jsem nechtěl děti zklamat. Svíčka mi svítila v pracovně na stole. Plamínek se zachvíval u pootevřeného okna. Myslel jsem, až svíčka dohoří, odnesu svícen. A nebudu se už o ten vánoční zvyk starat. Přece nejsem dítě, abych si hrál s betlémským světlem. Betlém už také o Vánocích nestavím po tolik let… Jenže pak mne něco napadlo. více

Sekce: čtenářský koutek


17.12.2019

Když jsme se vraceli z pohřbu, mlčeli jsme. Bylo před Vánocemi...

Dokud je ještě čas.
Ještě jsme spolu.
Ještě můžeme někomu podat ruku.
JEŠTĚ.
Není to krásné heslo, jaké si můžeme připomínat: "JEŠTĚ?" více

Sekce: čtenářský koutek


14.12.2019

Vánoce jsme zavalili tunami sentimentu, folklóru a všemožného braku

Vánoce jsou pro nás záminka.
Záminka pro poetické výlevy (pochybné kvality),
příležitost k tomu, abychom se zas jednou předvedli
jako ti správní křesťané, kteří pomáhají chudým
a dokonce pro ně v rámci dobročinnosti nachystají štědrovečerní večeři. více

Sekce: čtenářský koutek


9.12.2019

Zima a Vánoce v koncentráku

Týdny a měsíce utíkaly. Přišly vánoční svátky roku 1944. Vězni si na blocích nazdobili větvičky a koledou si připomněli narození Páně. Bohuslav na svém bloku vedl tichou modlitbu. Nikdo z vězňů nechtěl zbytečně dráždit SS. Tyhle Vánoce byly nadějí, že ty příští již každý z nich prožije doma se svými blízkými. Situace v táboře se však neustále zhoršovala. Vězně trápily hlad a tyfus. více

Sekce: čtenářský koutek


6.12.2019

Překážky na cestě k (dobrému) manželství

Je zřejmé, že lidem, kteří řeší obtíže ve svém manželství, mnoho nepomohou úvahy o tom, co a jak měli dříve dělat lépe. Přesto může být užitečné podívat se i do minulosti a identifikovat případné chyby, které život v manželství nadále ovlivňují. Ne proto, aby se na ně člověk vymlouval nebo někoho obviňoval, ale aby manželé hledali, jak vliv těchto chyb v přítomnosti co nejúčinněji odstranit. více

Sekce: čtenářský koutek


3.12.2019

Mikulášův podraz

Mikulášův podraz
Od dětství mám v oblibě postavu Mikuláše a veškerou tu atmosféru kolem jeho svátku (tedy až na strašení čertem, které jsem vždy pokládal za nefér). Rád vzpomínám na chladné a typicky prosincově tmavé večery, kdy se za zvuku zvonků na pozadí setmělých ulic rojí světlé postavy symbolizující člověka, který dokázal být nezištně dobrý. více

Sekce: čtenářský koutek


24.11.2019

Často uváznu v dopravní zácpě, to pak rád pozoruji řidiče

Přijímejme okolnosti, ve kterých se nacházíte! Apoštol Pavel říká: Jsem zvyklý jíst dobré jídlo zrovna tak jako špatné. Jsem zvyklý snášet zimu i vedro. Jsem zvyklý být přijímaný i nepřijímaný. Jsem zvyklý žít v jakýchkoli podmínkách… To je charakterní muž. Tento přístup svědčí o umění přijímat nesnáze. více

Sekce: čtenářský koutek


17.11.2019

Santa Claus mě zná jménem

V mladém věku jsem si uvědomil sílu osobního setkání. Když mi byly čtyři roky, věřil jsem na Santa Clause. Nechápal jsem, jak je to možné, že Santa je v bance a další je na rohu ulice a jiný v obchodním domě. Řekli mi, že ti všichni jsou Santovi pomocníci a že pravý Santa je v New Yorku v obchodním domě Altman. Přišel den, kdy jsme s otcem a se sestrou nasedli do vlaku a jeli do města. S otcem jsme šli do jeho kanceláře a potom jsme se setkali s tím pravým Santou. Vypadal přesně tak, jak jsem si ho představoval. Ještě než jsme se k němu přiblížili, podíval se na nás a řekl: „Neale a Rito, pojďte sem.“ Posadil si nás na kolena. Nepamatuji si už nic jiného než to, že jsem přijel domů a řekl: „Mami! Santa věděl, jak se jmenuji!“ O několik let později jsem si uvědomil, že to můj otec předem připravil.
Ale nyní vím o něčem mnohem lepším: všemohoucí Bůh, Stvořitel celého vesmíru, ten, který stvořil hvězdy na obloze a může spočítat každé zrnko prachu v mé matraci, zná mé jméno. více

Sekce: čtenářský koutek


12.11.2019

Příběh české princezny

Příběh české princezny
Princezna Anežka odešla z královského paláce,
aby mohla pomáhat nemocným, chudým a potřebným lidem.
Protože poznala, že jí k tomu volal Bůh i její srdce.
více

Sekce: čtenářský koutek


4.11.2019

Co řekl o smrti před svou smrtí P. Josef Mixa

Co řekl o smrti před svou smrtí P. Josef Mixa
„ …Jako miliardář bych na smrtelné posteli zjistil,
že je to všechno na „prd“.
Narodil jsem se, abych umřel…
Co je tohle za kravinu?
Tohle dokážeme prolomit jedině skrze Kristovu cestu…“
Přinášíme vám zajímavé myšlenky o smrti z knižního rozhovoru s oblíbeným P. Josefem Mixou, který zemřel 27. října 2019 v Karlových Varech. více

Sekce: čtenářský koutek


3.11.2019

Emigrace z komunistického Československa

V roce 1950 - po zatčení Felixe Davídka a uzavření starobrněnského kláštera P. Bohuslav Burian pochopil, že musí pryč z téhle země. Zde mu hrozilo jediné: vězení. V dubnu byl navíc zatčen farář ze sousední farnosti v Prušánkách. Věděl, že je jen otázka času, kdy přijde na řadu. I on byl trnem v oku místním funkcionářům KSČ. Chtěli se ho zbavit, byl nežádoucím knězem. Pochopil, že ten, kdo není loajální vůči novým pořádkům, musí být odstraněn. Modlil se a přemýšlel, co dál. Cítil, že Bůh ho volá, a tak se rozhodl. Odejde do emigrace. více

Sekce: čtenářský koutek


26.10.2019

Útěk z pochodu smrti a cesta na Moravu

Bohuslava čekala cesta do koncentračního tábora Sachsenhausen. Na jaře 1945 byli namačkáni do velkých uhelných vagonů, a to vždy po stovce. Bylo to nelidské a kruté. Většina vězňů se již chovala úplně apaticky. Když se vlak dal pohybu, začalo pršet. Každý se snažil si sednout či lehnout. Bohuslav zůstal stát. Sepjal ruce a modlil se. Déšť smáčel jeho vychrtlé tělo. Prosil o milost a o sílu tohle vše vydržet. Prosil za své spoluvězně a odpuštění pro ty, co s nimi takhle jednali. Strastiplná pouť po nacistických lágrech pokračovala dál. více

Sekce: čtenářský koutek


22.10.2019

Děkuji Bohu za dobrodiní koncentráku

Když Bohuslav dorazil do Osvětimi, pochopil, že nastal každodenní boj o přežití. V táboře panoval tzv. Eickův táborový řád, pojmenovaný po jeho autorovi, veliteli prvního nacistického tábora u bavorského městečka Dachau. Jeho podstatou byla soustavná terorizace vězňů a snaha o jejich co nejdůkladnější ponížení. Dachau se stalo školou příslušníků SS – organizace, která pod vedením Heinricha Himmlera převzala nad všemi koncentračními tábory správu a podílela se i na šoá. Pro správu táborů byly vyčleněny zvlášť brutální jednotky SS-Totenkopf. více

Sekce: čtenářský koutek


16.10.2019

Diskuze o rodině – mnoho povyku pro nic?

Rodina je prostředím, ve kterém se formují děti, tedy následující generace. Bez přehánění lze říci, že je ve hře kvalita lidské společnosti v následujících desetiletích. Proto je nutné rodiny podporovat.
Řekneme-li dnes ve veřejné diskusi slovo „rodina“, nemůžeme už jednoduše předpokládat obecnou nepsanou shodu v tom, co tím myslíme, ale je třeba definovat, z jakého chápání vycházíme. Za rodinu je dnes v naší civilizaci považováno a prohlašováno kde co, ne jen stabilní svazek muže a ženy. Všeobecný konsensus nemůžeme předpokládat ani v běžném hodnocení toho, co je „normální“, „morální“ nebo třeba únosné... více

Sekce: čtenářský koutek


6.10.2019

Kněz, který utekl nacistům i komunistům a říkalo se mu pistolník

Kněz, který utekl nacistům i  komunistům a říkalo se mu pistolník
P. Bohuslav Burian – brněnský kněz – prožil strhující životní příběh. Proslul tím, že převáděl přes hranice pronásledované, utekl nacistům z pochodu smrti a komunistům z leopoldovské pevnosti. Celý život vzdoroval nenávisti a ukazoval lidem cestu ke svobodě i k Bohu. Neustále zářil vtipem a s neuvěřitelnou energií se věnoval práci s lidmi na okraji společnosti. více

Sekce: čtenářský koutek


25.9.2019

Vděčnost (nejen) v manželství přináší velké plody

Čím v manželství nic neztratíte, ale můžete tím jen získat? Vyjádřit vděčnost a poděkovat i za maličkosti, například za to, že ten druhý nezapomněl koupit zubní pastu, je nesmírně důležité! Vědomé rozhodnutí být ke druhému laskavý a pozorný dovoluje vaší lásce stále růst. Jen pomyslete na ty desítky každodenně prokazovaných malých pozorností, na tyto zázraky života ve dvou, které tak často podceňujeme. Květinám v zahradě vašeho páru poskytují každodenní závlahu především ony. více

Sekce: čtenářský koutek


7.9.2019

Být zamilovaný a milovat není totéž

Zamilovanost, to jsou nové, silné emoce, jiskření a vzájemná chemie, ale milovat, to je vědomá volba, která ze zamilovanosti vyplývá a vede nás k rozhodnutí, že „právě s tebou toužím prožít celý život“. Na počátku vztahu, existuje jen romantika. Časem se však začnou objevovat drobné rozmíšky a konflikty. Opravdu je s láskou konec? Možná to nechceme přiznat ani sami sobě, ale už si nejsme tak blízko jako dřív. Začínáme si uvědomovat, že ten druhý se od nás vlastně hodně liší! více

Autor: X X   |   Sekce: čtenářský koutek


29.8.2019

Církev (sražená) na kolena

Noviny The Sunday Telegraph zveřejnily 9. února 1997 celostránkový článek s titulkem „Církev na kolenou“. Jeho obsahem byla chmurná zpráva o poklesu počtu účastníků bohoslužeb a podobně. Když jsem text uviděl, okamžitě mě napadlo: „To přece není problém, to je řešení: církev na kolenou!“ více

Sekce: čtenářský koutek


22.8.2019

Nemodlit se jen tehdy, když se dostaneme do potíží…

Jednou z definujících charakteristik církve je ve Skutcích apoštolů odkázanost na modlitbu: v celé knize o tom najdeme šestadvacet přímých zmínek. Je zřejmé, že prvotní církev byla modlitbou zaujatá. více

Sekce: čtenářský koutek


16.8.2019

Komunikační šum mi přiřknul sedm dětí (P. Elias Vella)

Antoinetta byla dívka ze Sicílie a moc si přála jet do Spojených států pracovat jako tlumočnice. V jejím úmyslu jsem ji nepodporoval, spíš jsem jí říkával: „Myslíš, že je v Americe ráj?“ Jednoho dne jsme se modlili za její budoucnost a otevřeli Bibli v naději, že Pán vnese do celé záležitosti světlo. Úryvek, na který nám padl zrak, byl o ztroskotání sv. Pavla na Maltě. Antoinetta hned zareagovala: „Nechci jet na Maltu, ale do Ameriky.“ Stále o tom snila, až se nakonec rozhodla kontaktovat americké velvyslanectví v Římě a zjistit, zda by jí nemohli pomoci. Odpověď ji překvapila. Americký velvyslanec na Maltě, jistý pan Paolino, je prý sicilského původu – a on a jeho manželka hledají opatrovnici pro své dvě děti. Antoinetta nabídku přijala a… nakonec se ocitla na Maltě. Ale... více

Sekce: čtenářský koutek


10.8.2019

Neodpuštění blokuje náš (nejen duchovní) život

Aby byla modlitba účinná, neobejde se bez pokání. Když Ježíš učil své učedníky, jak se mají modlit, vložil do modlitby také tato slova: „A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“ (Mt 6,12). A bezprostředně po skončení modlitby pokračoval těmito slovy: „Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky“ (v. 14–15). více

Sekce: čtenářský koutek


1.8.2019

Když jsem křtil v Jordánu, ryby mi nedaly pokoj

Svatá země mě vždy fascinovala. Mnohokrát jsem vedl skupinu poutníků na místa, kde žil náš Pána Ježíš Kristus, a vždycky jsem se snažil, aby měli z konkrétního místa opravdový zážitek. Ke zvlášť silným zážitkům patří hodinová adorace potmě u getsemanské skály v prázdné bazilice Národů, uzavřené pro ostatní poutníky. více

Sekce: čtenářský koutek


6.7.2019

Modlitba je sice možná dobrý nápad, ale…

Tak asi jako každý jiný křesťan, kterého znám, jsem si i já vždycky myslel, že modlitba je sice možná dobrý nápad, ale docela dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, jak moc toho na ní závisí. Podobně jako vzduch, který dýcháme, ji dlouho pokládáme za samozřejmost, ale její účinky se projevují v každé oblasti našeho života. více

Sekce: čtenářský koutek


24.6.2019

Jsme jako diamanty, které se vzájemně obrušují

Když jsem byl administrátorem farnosti sv. Pavla na Maltě, měl jsem ve zvyku brát své farníky služební cesty do zahraničí. Bylo to v červnu 1986, doprovázel jsem tehdy šestnáct osob na setkání s charismatickým společenstvím v Holandsku. Setkání se mělo konat v Rixtonu, na hradě Croyanne. více

Sekce: čtenářský koutek


27.5.2019

Každý křesťan je hlava mazaná

Každý křesťan je hlava mazaná
Předání Ducha Božího ve Starém Zákoně vyjadřovalo gesto pomazání olejem na hlavě. Olejem byli pomazáváni ti, kdo měli sloužit lidu nikoli ze svých sil, ale z moci Boží: králové, kněží a proroci. Slovo Mesiáš neboli Kristus znamená pomazaný. Křesťané, to znamená „Kristovci“, jsou tedy ti pomazaní. Nejen král z pohádek je „hlava mazaná“ – je to každý křesťan. Biřmování se proto udílí vzkládáním rukou a současně pomazáním posvěceným olejem na čele. více

Sekce: čtenářský koutek


14.5.2019

Zaposlouchejme se do toho, co říká naše vlastní srdce (Jean Vanier)

Zastavme se a zaposlouchejme se
do toho, co říká naše vlastní srdce.

Dotkneme se tak mnoha bolestí.
Nejspíš se dotkneme i spousty hněvu.
Možná se dotkneme také osamělosti a mučivé úzkosti. více

Sekce: čtenářský koutek


7.5.2019

Nejsi anonym ctrl+C, ctrl+V

Význam křtu jasně vysvítá z jeho slavení. Nejprve je v obřadu přivítání kladena otázka po jménu kandidáta, protože jméno nám sděluje totožnost člověka. Když se představujeme, řekneme nejprve svoje jméno, abychom vyšli z anonymity. Anonym je ten, kdo nemá jméno. Beze jména zůstáváme neznámí a nemáme práva ani povinnosti. Bůh dává každému jméno, poněvadž nás má rád jednotlivě, v konkrétnosti našich životů. více

Sekce: čtenářský koutek


30.4.2019

Měl jsem výhodu, že jsem nejdříve poznal církev jako živé společenství a až teprve poté jako instituci

Měl jsem výhodu, že jsem nejdříve poznal církev jako živé společenství a až teprve poté jako instituci
Měl jsem výhodu, že jsem poznal církev od počátku jako živé společenství, jako rodinu a teprve poté jako instituci. V opačném pořadí by to asi u mě neklaplo. Jednou se mě jeden kamarád zeptal, jestli chodím do kostela. Odpověděl jsem mu , že ne. Ale hned jsem dostal chuť to vyzkoušet, nikdo mě nemusel přemlouvat. Vzpomínám, jak jsem se v neděli ráno oblékl a u snídaně doma prohlásil, že se chystám na mši. Rodiče neřekli nic, babičku z toho málem omylo. Ale ustál jsem to. Ten den jsem se poprvé před vlastní rodinou přihlásil ke své víře. více

Sekce: čtenářský koutek


24.4.2019

Společnost se rozpadá, pokud v ní každý nedostane své místo u stolu… (papež František)

Společnost se rozpadá, pokud v ní každý nedostane své místo u stolu… (papež František)
Na jídle je důležité to, že má společenský ráz. Člověk zpravidla sdílí jídlo s ostatními, usedá s nimi společně k jednomu stolu, a to i v přeneseném smyslu: učí se přitom poznávat vlastnosti svého protějšku a vážit si jich. Jedině tímto způsobem lze odvrátit hrozivé „stíny společnosti ocitající se ve stále větším rozkladu“. Společnost se nutně rozpadá, pokud v ní každý „nedostane své místo u stolu“. Toto (budoucí papež) František zcela jasně prohlásil v květnu 1999. Stál tehdy přesně rok v čele arcidiecéze Buenos Aires a byl si vědom znepokojivých signálů v argentinské ekonomice, která se ocitla před zhroucením. Dávno předtím, než začala strmě stoupat míra chudoby, uvědomoval si tento otec předměstí (padre barrios), že se lidé ocitají ve stále větší existenční tísni, protože ceny potravin vylétly vzhůru přímo závratnou rychlostí. více

Sekce: čtenářský koutek


3.4.2019

Církev kroužící jen kolem sebe

Kroužení církve kolem sebe samé je závažný problém. Církev v ten moment přestává oslavovat Krista, ale usiluje o oslavu sebe sama. Když církev tomuto zlu podléhá, stává se z ní církev světská, která žije v sobě, ze sebe, pro sebe. více

Sekce: čtenářský koutek


29.3.2019

Čtyři fáze setkávání s Ježíšem: hasič, učitel, přítel...

S Ježíšem se můžeme setkat různým způsobem, ale rád bych vám ukázal čtyři stupně nebo čtyři různé způsoby či dimenze tohoto setkání. Formuluji to takto jen pro větší srozumitelnost. Nemám v úmyslu rozdělovat lidi do různých kategorií, jako kdyby byl jeden člověk na prvním stupni a další na druhém… Tyto stupně nebo různé dimenze se často navzájem prolínají, ale měli bychom si je pro lepší pochopení zapamatovat. více

Sekce: čtenářský koutek


18.3.2019

Svatý Josef na Karlově mostě

Svatý Josef na Karlově mostě
Víte, jak vznikly české tvary Pepa, Pepík či Pepek? A víte, že jednou z mnoha soch na Karlově mostě v Praze je socha svatého Josefa? A víte, že původní socha sv. Josefa byla dílem Jana Brokoffa z roku 1706, její donátorkou byla Terezie Příchovská z Příchovic? Tato socha však byla zničena střelbou za revolučních dnů v roce 1848. Současná socha proto pochází až z roku 1854. V textu se samozřejmě dozvíte, kdo to byl svatý Josef. více

Sekce: čtenářský koutek


14.3.2019

Přeplněný autobus, rozlité mléko a děti, které dělají binec...

Denně přicházejí situace vyžadující naši

t
r
p
ě
l
i
v
o
s
t

více

Sekce: čtenářský koutek


8.3.2019

Někdo zvoní u dveří - rychle, běžme mu otevřít - je to Bůh

Někdo zvoní u dveří - rychle, běžme mu otevřít  -  je to Bůh
Někdo zvoní u dveří - rychle, běžme mu otevřít;
je to Bůh, který přichází s láskou.
Někdo chce nějakou informaci — poskytněme mu ji,
je to Bůh, který přichází s láskou.
Je čas zasednout ke stolu — pojďme,
je to Bůh, který přichází s láskou.
Odhodlání konat jen "velké věci" může způsobit,
že přehlédneme ty malé.
více

Sekce: čtenářský koutek


15.2.2019

Strašné pokušení proti víře v dobrého Boha, který nebrání zlu

Je to strašné pokušení proti víře v dobrého Boha, který, přestože je Všemohoucí, nebrání zlu svázanému s lidskou svobodou. Prožíváme dny v bolesti a námaze: docházíme za zraněnými do nemocnic, doprovázíme umírající, pohřbíváme a navštěvujeme poničené domy i rodiny bez střechy nad hlavou. více

Sekce: čtenářský koutek


9.2.2019

Co s hypotékou v období války?!

Už nějakou dobu vnímáme v katolické farnosti sv. Františka v Aleppu náznaky nového a strašného problému (vedle nekonečné řady těch dosavadních). Některé banky, které mají po pěti letech války potíže, začaly procházet seznamy dlužníků. Je to dlouhý seznam rodin, které si vzaly půjčku a jako záruku daly vlastní dům. Od té chvíle nemáme klid. Jako první věc jsme se snažili zjistit identitu rodin, kterých se problém týká. Zjistili jsme, že seznam je velmi dlouhý. Stovky a stovky rodin, z nichž čtyři sta padesát pět jsou křesťanské rodiny všech možných vyznání, které ve městě žijí. více

Sekce: čtenářský koutek


3.2.2019

Rozkoly se nevyhýbají ani místu smíření

Mnohokrát jsem si říkal, že to tu v Neratově budujeme jako poutní místo smíření, takže by tu měl být cítit pokoj. Ono se to ale vždy nedaří. Život víry ale není o tom, že máme neustálý pokoj a žijeme si v růžové zahradě. Ale Kristus je s námi ve všech těžkostech a temných chvílích, které svět a život přináší. více

Sekce: čtenářský koutek


29.1.2019

Drama každodennosti ve válce sužovaném Aleppu

Drama každodennosti ve válce sužovaném Aleppu
V těchto dnech máme elektřinu jen půlhodinu denně. Minulý týden jsme byli celkem devět dní bez vody. Od čtvrtého dne vždy zapínáme velký elektrický generátor, čerpáme vodu z naší klášterní studny a otevíráme bránu lidem, kteří vzápětí přicházejí s kbelíky a odnášejí si vodu domů. Být bez vody znamená nemít ji ani k jídlu. Člověkem otřese to, když vidí staré lidi, kteří nikoho nemají, a někdy i děti, jak nosí kbelíky a těžké nádoby, často s pomocí mladých žen i mužů – všichni stojí frontu na pár litrů vody. více

Sekce: čtenářský koutek


16.1.2019

Příroda je sice nádherná, ale je také lhostejná

Příroda je sice nádherná, ale je také lhostejná
Říkají mi, abych uvažovala o přírodě, chci-li porozumět Bohu. To je pro mě problematické. Písmo mi říká, že stvoření je jedním ze způsobů, jak se nám odhaluje Boží podstata. Pokud jde o sílu a krásu, pak mohu přijmout přírodu jako výraz a odhalení Boha. Ale co si mám počít třeba s parazitováním nebo se smrtí? Nevím, co se mám o Bohu naučit z přírody, nebo jaký přesně vztah mám zaujmout ke stvoření. Zoufale se snažíme omezit přírodu na fotografie, které si můžeme nastavit jako spořič obrazovky, a Boha na plyšového medvídka. Nespoutanost přírody ani Boha nám to však nedovolí. více

Sekce: čtenářský koutek


6.1.2019

Jaké máme priority? Co má být na prvním místě? Často nevíme

My lidé si ve svých životech často stanovujeme priority.
A někdy jsme zmatení: Co má být na prvním místě?
Často nevíme. Proč? Protože si musíme vybrat mezi dvěma dobrými věcmi!
Kdybychom se měli rozhodnout mezi něčím dobrým a zlým,
nebylo by to tak obtížné.
více

Sekce: čtenářský koutek


29.12.2018

Obavy z budoucnosti

Jedním ze základních problémů
současného západního člověka je nedostatek jistoty.
Vložíme-li ale svou jistotu do Ježíše a přilneme-li k němu,
povede nás to ke skutečné radosti.
Naše srdce nebude poloprázdné,
nebudeme se celý život honit za přeludem.
více

Sekce: čtenářský koutek


15.12.2018

Poznávat Boha srdcem neznamená být sentimentální

Maria a Josef se museli vydat na cestu do Betléma,
protože císař nařídil sčítání lidu.
Jelikož cesta byla dlouhá a nelehká,
Josef si obstaral oslíka...
Vyprávění o tom,
že Bůh se nedá vtěsnat
do malé škatulky, kterou je náš rozum.
více

Sekce: čtenářský koutek


5.12.2018

Na co farář potřebuje bagr?

Na co farář potřebuje bagr?
Stárnu, bolí mě klouby a už toho fyzicky tolik nezvládnu. Když chvíli dělám s lopatou nebo krumpáčem, tak mám pak problém zvednout ruku. Přesto chci být stále tvůrčí silou v tom, co tady děláme. A má to i evangelizační rovinu – farář je někdo, který něco dělá a pomáhá. Mnozí lidé nerozumí tomu, co dělám v kostele. Ale práci s bagrem rozumí. Je to i téma, přes které se ke mně dostávají lidé, kteří by jinak za knězem nepřišli. Můžu pro ně být najednou srozumitelnější. více

Sekce: čtenářský koutek


10.11.2018

Poslouchej jen jednoho velitele

100 let
od konce
1. světové války
Když jsem rukoval na vojnu, přišel jsem k panu řídícímu. Byl nejvyšší autorita obce. Řekl mi: „Víš, nikdy nezapomeň, že nepřátelé nejsou ti, co jsou za ně označováni. Jediným nepřítelem každého vojáka je válka. A kdo na to zapomene, toho může nepřítel snadno zničit. Hrdina není ten, kdo zabíjí, ale ten, kdo zachraňuje. více

Sekce: čtenářský koutek


31.10.2018

Jak si mám udržet víru v milujícího Boha tváří v tvář zlu?

Máma začala pochodovat po místnosti. Měla vztek. Chovala se jako lvice, když zjistí, že jedno z jejích mláďat bylo ponecháno napospas smrti, a ona teď musí přijít na to, kdo za to může.
Jak tak rázovala po místnosti, začala nahlas klást otázky:
„Jak to mohl Bůh Tracey udělat?“
„Jak nám to Bůh mohl udělat?“
„Co ještě po mně v tomhle životě Bůh chce? Po tom všem?“
A pak položila tu nejnepříjemnější otázku ze všech: „A kde k čertu Bůh vůbec je?“ více

Sekce: čtenářský koutek


23.10.2018

Předat mladým lidem především ustrašenost a zajištěnost?

Mnozí lidé zůstávají na vyšlapané stezce, později toho ale litují. Neodvažují vydat se novou cestou. Raději zůstávají na vyšlapané stezce, mají zkrátka strach vybočit ze zajetých kolejí. Vždyť by je přece mohlo potkat něco, co by je přinutilo opustit staré návyky a začít něco nového. Později si často stěžují, že nikdy nedosáhli svého životního vrcholu a neužili si krásné vyhlídky. více

Sekce: čtenářský koutek


16.10.2018

´Horší´ sestra od Terezie z Lisieux. Proč se o ní zajmat?

Proč se zabývat životem Leonie Martinové, tělesně i intelektuálně méně obdařené než její sestry? Proč se zabývat „těžko zvladatelném dítětem“, které působilo svým nejbližším tolik trápení? Zabývat se nejméně nadanou Tereziinou sestrou Leonií Martinovou může leckomu připadat zvláštní. Její současníci říkávali o této třetí z pěti dcer Martinových z Lisieux, že je to takové „ošklivé kačátko“, a tak se nám často jeví i dnes. Boj této ženy, která musela ovládnout svou obtížnou, nepoddajnou povahu, však může být povzbuzením pro každého z nás... více

Sekce: čtenářský koutek


11.10.2018

Ty jediný jsi sprchovaný, aneb Gloria

„Neboť ty jediný jsi sprchovaný!“ Tato slova ve skutečnosti slyší nejedno malé dítě v posledním verši hymnu Sláva na výsostech Bohu. I když jako dospělí dovedeme jeho slova vyslovit správně, možná ne zcela doceňujeme, co vlastně zpíváme. více

Sekce: čtenářský koutek



Projekty KNA: Jsme na facebooku: