Lidé, kteří opravdově nevěří v Krista,
se buď oddávají trpně a tupě svému osudu,
anebo skládají svou víru v člověka.

A tak vidíme, jak dnes lidé některým lidem slepě věří,
skládají v ně víru jako v Boha,
skládají do jejich rukou osud svůj a svých národů s pevnou vírou,
že jim mohou zajistiti šťastnou budoucnost.
Ovšem každá taková přílišná víra v člověka je těžkým omylem
a přináší těžká zklamání. (…) více

"První den v týdnu, když začínalo svítat, šly ženy ke hrobu a nesly vonné masti, které předtím připravily." (Lukáš 24,1)

"Jsem muž, nemám rád feminismus ani feministky." Tato slova by dnes stačila k vyvolání ostré polemiky, já se však přes propast času obracím k vám – ženy, které jste šly o velikonočním jitru ke hrobu. Za vašich dob byly ženy úplně na okraji společnosti. Nikdo je nebral vážně, nikdo s nimi doslova nepočítal (dokonce i počty účastníků historických událostí zahrnovaly pouze muže). více

„K čemu tě mám přirovnat, k čemu připodobnit, jeruzalémská dcero, kdo ti přispěje, aby tě potěšil, panno, siónská dcero? Jak moře veliká je tvá pohroma, kdo tě má zhojit?“ (Pláč 2,13) více

„Tu Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten služebník se jmenoval Malchus.“ (Jan 18,10)

... Vcházíte do zahrady a začíná nepopsatelný mumraj. K tomu všemu se obrovitý rybář začíná ohánět krátkým mečem; čert ví, kde ho vzal. Než stačíš uskočit, cítíš závan vzduchu na tváři a vzápětí ostrou bolest. Křičíš – více úlekem než bolestí – a tiskneš si prsty k ráně, která silně krvácí. Ten blázen ti uťal ucho! ... více

Když Jidáš slyšel nadšené provolávání slávy Ježíšovi, trochu ho to uklidnilo. I on přece patří k Ježíšovi! O několik dní později se ho ale však znovu zmocnily pochybnosti. Při pohledu na mocné městské hradby Jeruzaléma se totiž Ježíš usedavě rozplakal a o tomto městě říkal: "Na tebe i na tvé děti přijdou dny, kdy tě tvoji nepřátelé srovnají se zemí, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň." Jidáše tato slova šokovala. Když viděl Ježíše tak slabého a bezmocného, svíral se mu žaludek. více

V lidových tradicích a kultuře se Velikonoce často spojují s vajíčky a zajíčkem. Ke křesťanské tradici ovšem tyto symboly nepatří. více

Byli už blízko Jeruzaléma a zastavili se na okamžik u malé vísky na úbočí Olivové hory jménem Betfage. Ježíš poslal dva učedníky napřed s úkolem: „Jděte do té vesnice. Najdete tam oslici a vedle ní její hříbě. Odvažte je a přiveďte ke mně. Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: Váš Pán je potřebuje, ale hned je zase vrátí.“ Tak se splnilo, co napsal prorok Zachariáš: „Jásej a zpívej, Jeruzaléme! Podívej, přichází k tobě tvůj Král!
Je spravedlivý a přináší pomoc. Pokojně jede na oslu, na osličím hříběti.“
více

Pokud se rodiče dětem přiměřeně věnují, vzdělávají ho často mimovolně prostě tím, že ho v mnoha věcech uvádějí do života, v němž se orientují lépe než jejich děti. Navíc pokud jsou děti jen trochu zvídavé, ptají se. V jistém věku někdy až do úmoru dospělých. Pokud rodiče neposadí dítě hned po návratu domů k počítači a jsou ochotni s ním hovořit, i když by se třeba rádi zabývali něčím jiným, je to pro dítě velmi cenné. více

Pražský arcibiskup a kardinál František Tomášek nebyl jednoduchou osobností, kterou bychom mohli interpretovat černobíle. Jeho příběh není neměnným kamenným pomníkem, ale příběhem živého člověka se všemi jeho obavami, problémy, ale i nadějemi a pevnou vírou. Tomášek během svého působení v církevní hierarchii prošel různými rolemi a pozicemi. více

Na cestě Svatou zemí byl dnes naším cílem Nazaret. Před poutí se s Georgem dohodli, že každý den začneme modlitbou a čtením z Písma, které odpovídá našemu cíli. Za hučení klimatizace jsme si dnes přečetli příběh o zvěstování, o dramatickém setkání Panny Marie s andělem Gabrielem. Do Nazareta jsme se dostali snadno. Je to jen asi hodina autem z Kafarnaa. Cestou jsme minuli malou směrovku na Naim, kde Ježíš vzkřísil z mrtvých jediného syna jedné vdovy z tohoto města. V Ježíšově době byl Nazaret zapadlým městečkem, kde žilo snad jen 200 až 400 obyvatel, což jednoho odborníka vede k označení „bezvýznamná osada“. Jeho nijak úchvatné postavení vedlo apoštola Natanaela k jízlivému odseknutí, když se dozvěděl, odkud Mesiáš pochází: „Může z Nazareta vzejít něco dobrého?“ více

Život s Bohem nás otevírá pro naši původní krásu. Událost Ježíšova proměnění nám ukazuje také cíl naší duchovní cesty. Tím cílem je být „prostupný“ pro Boží světlo a lásku. To, co se tu vypráví o Ježíši, je zaslíbeno stejně i nám, vnímáme-li se jako Boží synové a dcery. I v nás se chce rozzářit Boží sláva, a to právě v naší člověčině a křehkosti. Putujeme-li spolu s Ježíšem, může se nám dostat vnitřního pokoje, zkušenosti naplnění světlem, kdy začneme pojednou vyzařovat dobro i na druhé. Sami si onoho vlastního vyzařování vůbec nemusíme všimnout. Jsme proměňováni k obrazu Páně mocí Ducha Páně. (2 Kor 3,18) více