Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v židovské rodině gymnasijního profesora. Získala právnické vzdělání a studovala i psychologii. V roce 1942 se dobrovolně přihlásila do koncentračního tábora Westerbork, aby mohla sdílet utrpení se svými souvěrci. 7. září 1943 byla s celou svou rodinou zařazena do transportu do Osvětimi, kde byla 30. listopadu se svými rodiči a dvěma mladšími bratry popravena. Etty si během druhé světové války psala deníky. Její deníky a dopisy, které vypovídaly o běžném životě v těžké době a o vnitřní proměně jedné mladé ženy, byly zveřejněny až desítky let po válce a staly se bestsellerem. více

Je velmi důležité přečíst si během dne jeden úryvek z evangelia.
Proč? Abychom se ho naučili nazpaměť? Ne.
Ale abychom nalezli Ježíše,
protože Ježíš je přítomen právě ve svém slově, ve svém evangeliu.
Pokaždé když čtu evangelium, nacházím Krista.
více

Ježíš se nechal pokřtít se od Jana. Když vystupoval z řeky na břeh, spatřil, jak se nad ním otevřelo nebe a jak na něho z otevřeného nebe sestupuje Boží Duch jako holubice. Z nebeských výšin se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn. V tobě jsem si zalíbil!“ Holubice znamenala ve starém Orientu posla lásky toho či onoho božstva. V tomto úryvku o Ježíšově křtu tedy přirovnání k holubici znamená Boží „vyznání lásky“. Ještě dnes můžeme v mnoha kostelech vidět Ducha Svatého v podobě holubice – jsou to „Boží vyznání lásky“ také nám a našemu světu. více

Řekl bych, že jak pro koho a jak kdy. Poznat starého člověka či manžele a vidět či zakusit jejich vzájemnou lásku a dobrotu je krásné. Být svědkem stárnutí člověka, kterého dlouho známe a máme ho rádi, může být ale obtížné. Tam se nám jeho stáří třeba nelíbí a my mu jakoby nechceme dovolit, aby zestárl. To bývá problém dospělých dětí stárnoucích rodičů. Chtěli by mít rodiče stále „v plné parádě“. Jenže oni potřebují být milováni i při svém stárnutí. Je třeba nám, stárnoucím a starým, dovolit stárnout – a přitom nás neposílat na smetiště. Protože když nás pošlete na to smetiště, může být naší obranou, že se budeme stále stavět jako mladí. Nebudeme sami sebou. A to není nakonec pro nikoho dobré. více

Lidé si myslí, že takový král, kníže nebo prezident vůbec neví, co je to strach. Hlídají ho stráže v paláci, střeží ho vojáci, dává na něj pozor armáda, není, čeho by se bál. To je veliký omyl. Oni jsou vám ti vládcové a potentáti ustrašení víc než my všichni dohromady. Tak zrovna král Herodes. více

Když chtěli mudrci z Východu pozdravit novorozeného židovského krále,
museli jistě překonat řadu protivenství, než se vydali na cestu, aby ho vyhledali.
Rozhodli se však postupovat důsledně podle svého plánu.
Hledat Boha je dobrodružství.
Nikdo předem neví,
kudy povede
cesta.
více

V Jeruzalémě se o ničem jiném nehovořilo:
„Prý se narodil židovský král…“
„A kdo to říká?“
„Přijeli nějací mudrci z východu, pohané, milovníci hvězd.“ V chrámu si to šeptali kněží a obchodníci, rabíni pátrali ve svých knihách a hledali stopu, která by jim pomohla najít ono dítě, pastýři se svými stády roznášeli zprávu v sousedních národech, vždy nedůvěřiví rolníci se dívali úkosem na nebe, zdali tam i oni náhodou nespatří hvězdu, a dokonce i celníci zapomněli na chvíli na svou práci výběrčích, aby se poptali, kdo může být onen tak obávaný a očekávaný král. více

Alžběta Anna Setonová (1774–1821), žena námořního obchodníka z New Yorku, zůstala po smrti manžela bez peněz a s pěti dětmi. Byla praktikující členkou episkopální církve, avšak doba smutku, kterou strávila v Itálii, ji přivedla k přestoupení do katolické církve, a to i přes určitý odpor společnosti. Její životní příběh a založení učitelského řádu Milosrdných sester sv. Josefa i jeho rozšíření je pozoruhodným příkladem osobního povolání, které bylo realizováno na správném místě a ve správný čas. více

Křesťan si nemusí nechat dělat horoskop, aby viděl do budoucnosti. Neví, kam kráčí, ale je veden. Jsme muži a ženy, kteří kráčí za příslibem, směřují k setkání, jdou za příslibem – do země, kterou máme obdržet jako dědictví. více

Bůh miluje naši nepatrnost. Jeho milosrdenství nemá konce. Hospodin je shovívavý a plný lásky. Vybral svůj lid ne proto, že byl velký a mocný, ale proto, že byl ze všech nejmenší a nejubožejší. více

Bože, od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi,
Otče, který jsi láska a život,
učiň, aby se každá lidská rodina na zemi
stala skrze tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy
a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky,
skutečným chrámem života a lásky pro generace,
které se neustále obnovují.
více

Jestliže dítě v jesličkách chápeš jako Spasitele, Krista a Pána,
pak se tvůj život uzdraví a scelí, pak budeš svobodný,
a budeš sám sobě vládnout, místo aby ses nechal ovládat druhými.
Uděláš-li s božským dítětem Ježíšem tuto zkušenost,
pak tvé srdce bude plné radosti.
A tvůj život se rozzáří, tak jako se pastýřům
náhle rozjasnila temná noc světlem anděla.
více

Jak Bůh projevuje lásku?
Ve velikých věcech?
Ne.
Umenšuje se
až k malým projevům
něhy a dobroty.
Činí se malým.
více

Na počátku si Bůh chtěl postavit betlém, a tak stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky. Nejprve vymyslel čas a rozdělil ho na měsíce, týdny a dny. Dny vznikaly milióny let, které jsou pro Boha jako mžik. A pak se pustil do práce. více

Kvůli pandemii koronaviru jsme zažili naprosto ojedinělou situaci, kdy byly kostely zavřené a řadu týdnů se nekonaly veřejné bohoslužby. Zeptám se možná trochu provokativně – bylo to ohrožení naší víry?

Jestliže chápeme víru především jako vztah člověka k Bohu a jako kladnou odpověď na Boží slovo, tak zavřené kostely na ni nemají přímý vliv. Víra člověka ovšem nestojí izolovaně – prožíváme ji a sdílíme v mezilidských vztazích, ve skutcích zbožnosti, ve vyrovnávání se s podmínkami života. A zde už musíme rozlišovat. Neřekl bych sice, že jde přímo o víru, ale, řečeno trochu světsky, o míru komfortu, v jakém své křesťanství žijeme. A ten byl opravdu menší a někteří z nás to nesli dost těžce. Někdy to ale vypadá tak, jako kdyby slavení svátostí a společné konání v kostele bylo něčím, na co máme samozřejmý nárok a co nám někdo bere. Jako by to nebyl v prvé řadě vzácný dar.

Okolnosti způsobené pandemií zasáhly do našich životů, a tedy i do života z víry. Z dávných i nedávných dějin ovšem víme, že víra mnohých neutrpěla, ale... více

Svatý Jan od Kříže, obecně známý jako „mystický učitel“, se narodil roku 1542 ve Fontiveros, malém kastilském městečku. Už něžný lidský příběh jeho rodičů byl pro Jana téměř předpovědí: tatínek, Gonzalo de Yepes, ze šlechtického toledského rodu, se oženil proti vůli svých bohatých příbuzných s Kateřinou Alvarezovou, chudou tkadlenou, do níž se zamiloval. více

Jak utěšuje Pán? Něhou. Toto slovo odstraňují neřesti, které nás vzdalují od Pána, neřesti těch, kdo se nechtějí pohnout a jsou vlažní. Něha budí strach. „Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede“ (Iz 40,11). Takto těší Pán: utěšuje laskavostí. Když dítě pláče, maminka ho přece laská, těší a upokojuje. Řekl bych dokonce, že útěcha má být jakýmsi habituálním stavem křesťana. více

Jan od Kříže jednou napsal:
„Kristus je cesta, a tato cesta je umírání.
V okamžiku své smrti byl i on zdeptán na duši,
zcela bez útěchy a pomoci.“
A i takový osud potkal Jana od Kříže,
který zemřel v opuštěnosti a odmítnutí 14.12.1591...
více

Anděl Gabriel je poslán k Marii. A ona s ním vede dialog. Chce, aby jí vysvětlil, co se to v ní – a s ní – děje. Anděl ji pak uvádí stále hlouběji do tajemství jejího života. Vysvětluje jí, že nalezla milost u Boha, a proto počne dítě, které „bude nazváno svaté, Syn Boží“ (Lukáš 1,35). Na otázku, jak se to má stát, anděl odpovídá: „Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní!“ (Lukáš 1,35).

Jestliže v nás tedy působí Duch Svatý, pak se v nás stane možným řada věcí, jež jsme až doposud považovali za nemožné. Protože u Boha není žádné slovo bez účinku a moci. Jak říká anděl Marii: „U Boha není nic nemožného.“ Maria andělovi věří a odpovídá mu: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“ (Lukáš 1,38). Odevzdává se Bohu, aby v ní Bůh jednal. A stává se tak požehnáním pro lidstvo. Narodí se z ní totiž Ježíš, který tento svět promění, prozáří a uzdraví. více

Neposkvrněné početí Panny Marie
Ciírkev skládá Marii poklonu a nazývá ji Tota ipulchra, „Celá krásná“.
Její mládí netkví ve věku ani její krása nespočívá v zevnějšku.
Jak ukazuje evangelium, Maria nevyniká vnějším dojmem –
- pocházela z prosté rodiny, žila skromně v Nazaretě.
Nebyla slavná – ani když ji navštívil anděl, nikdo se to nedozvěděl,
na místě tehdy nebyl žádný reportér.
Blahoslavená Panna nevedla pohodlný život,
ale prožívala starosti a znepokojení,
a když „od ní anděl odešel“ (Lk 1,38), problémy ještě přibyly.
více

„Moje přednosti...?! Vůbec nevím, kam se poděly. Byla jsem zvídavá holčička, tvořivá puberťačka, oblíbená vedoucí ve skautu, nadšená vysokoškolská studentka. Zato dneska...“ Vyhrkla ze sebe Klára a zlomil se jí hlas.
„Někdy se vůbec nepoznávám: na děti křičím a manžela pořád peskuju. Mám pocit, že se ze mě stala stará, hašteřivá megera.“
„Dřív jsem si nikdy nestěžovala, dávala jsem, a nepočítala... Teď počítám úplně všechno: každou minutu, každý halíř, každý čtvereční centimetr. Strašně ráda bych zase byla sama sebou, dokázala se pro něco nadchnout, rozvíjela své nadání, všechny ty dary, které jsem od Boha dostala.“ více

Mikuláš, světec patřící k těm z křesťanského prostředí nejznámějším, se narodil kolem roku 260 v Patrasu v Malé Asii (dnešní jižní Turecko). Kolem roku 300 lid v Myře sám zvolil Mikuláše svým biskupem. Velmi pravděpodobnou příčinou biskupské volby z nadšení lidu byla pověst světce lásky. více

Co udělám, aby byl na světě mír?
Někdo řekne: „Ale svět, to je něco příliš vzdáleného...“
Co udělám, aby byl mír v mé čtvrti, ve škole, na pracovišti?
Vymlouvám se, když začínám válčit, nenávidět a pomlouvat druhé? I to je přece válka!
Jsem umírněný?
Snažím se stavět mosty?
Neodsuzuji?
více

Poslední kniha Bible Zjevení Janovo končí slovy: „A Duch i nevěsta praví: ‘Přijď!’ A kdokoliv to slyší, ať řekne: ‘Přijď!’ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. (...) Ten, od něhož je to svědectví, praví: ‘Ano, přijdu brzo.’ Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi“ (Zj 22,17.20-21). Tento eschatologický text čteme obvykle v adventu a týká se paruzie – druhého Kristova příchodu. Ale nevnímejme paruzii jenom jako něco budoucího, ale hlavně přítomného. více

Advent je opět tady.
Jak jej prožít nějak smysluplně, plodně?
Nabízíme vám zvukový záznam pořadu TV Noe,
se kterým lze dobře využít chvíle
při práci, žehlení, pečení, řízení, běhání...
více

Poslední neděli liturgického roku slavíme svátek Ježíše Krista, Krále celého stvoření. Vyvstává otázka, jak je to s Ježíšovou královskou důstojností. – Jedná se o důstojnost toho, kdo až do konce miluje, odpouští, usiluje o společenství s lidmi, kteří jsou jeho bratřími. Je to panování toho, kdo kraluje „ze dřeva“, jak s oblibou říkávali církevní otcové. Nezapomínejme na to, že až když visel na kříži, byl nad jeho hlavu zavěšen nápis „židovský král“. více

Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen úžasný listopadový obrat. Současná situace našeho národa mne ale však skličuje. více

Na počátku církevního roku stojí advent. Každému roku je přiřazena jiná série úryvků z Bible, které se předčítají při bohoslužbě. Po adventu následují Vánoce, dále liturgické mezidobí, postní doba, Velikonoce a pak po zbytek církevního roku znovu mezidobí. Každé období má svou vlastní barvu, kterou nacházíme na látkách použitých v kostele i na oděvu, který má na sobě kněz. více

Česká princezna Anežka Přemyslovna je naprosto mimořádným zjevem v duchovních i kulturních dějinách naší země. Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I., její matkou byla Konstancie, dcera uherského krále Bély III. Když byly Anežce pouhé tři roky, byla poslána se svou starší sestrou Annou do polské Třebnice. Obě byly zasnoubeny synům slezského knížete Jindřicha Bradatého a svaté Hedviky, a proto byly poslány na vychování do tamního kláštera cisterciaček, který svatá Hedvika založila. více

Láska je dřina.
Ale
manželství
není
polepšovna…
více

Svatý Martin se narodil pohanským rodičům roku 316, nebo 317 v panonské Sabarii (dnešní Szombathely v Maďarsku). Své dětství prožil v Pavii (dříve Ticinum) patrně proto, že jeho otec tribun tam byl se svou posádkou přemístěn. V Pavii zrál jeho smysl pro víru. Přes odpor rodičů byl ve dvanácti letech přijat do katechumenátu, ale až po šesti letech mohl přijmout křest. Navíc byl v patnácti letech přinucen narukovat. Stal se důstojníkem jízdní stráže a brzy si získal oblibu a úctu u vojáků. Známou se stala příhoda ze zimy roku 334. Tehdy se Martin před branami města Amiens rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Poté měl vidění, v němž se mu Kristus zjevil oděný do toho kusu pláště, kterým podaroval chudáka v Amiens. Pro Martina to bylo znamení, aby přestal být císařským vojákem a stal se vojákem Kristovým. Než se tak stalo, uběhla spousta let. Martin opustil vojenskou službu až roku 356. více

Dne 9. listopadu 1906 zemřela na Karmelu sv. Josefa v Dijonu ve Francii mladá karmelitka Elisabeth de la Trinité (Alžběta od Nejsvětější Trojice). Bylo jí 26 let a strávila na Karmelu pět let a tři měsíce. 25. listopadu byla 1984 blahořečena Janem Pavlem II. Sv. otec tehdy řekl: "V blahoslavené Alžbětě nám září nové světlo, v ní nalézáme nové bezpečné a jisté vedení." Alžběta od Trojice přinesla několik zásadních a svěžích pohledů pro život z křesťanské víry. Svatořečena byla 16.10.2016. více

Alice: O životě po smrti jsem vždy pochybovala. Jak si můžeme být jistí, že jednou, až zemřeme, budeme navěky žít? Tato věc mě stále znepokojuje!

Ježíš: Když Bůh stvořil člověka, učinil ho odlišného od ostatních živočichů. Co se týče těla, rozdíl je malý. Na chvilku však nechme stranou problém evoluce a humanizace, tedy polidšťování. Skutečný rozdíl spočívá v tomto: smrt zvířete znamená jeho úplný konec, zatímco u člověka to neplatí! Když zemře člověk, zemře jen jeho tělo, ale ne duch. Jeho život pokračuje navěky. více

Když přemýšlím o tom, jaký by mohl být onen svět, obracím se pomocí analogie k úžasné ukázce Božího milosrdenství v podobenství o marnotratném synu (srov. Lk 15,11–24). Máme tu židovského chlapce, který spáchá dva z nejhorších možných hříchů – prohýří otcovo dědictví a je na tom tak bídně, že by vzal zavděk i jídlem pro vepře. Pak se rozhodne jít domů a usmířit se s otcem. Myslím, že tak bude vypadat smrt, poslední cesta, pro každého z nás. více

Příběh má všechny znaky dobře vymyšleného thrilleru, jen s tím rozdílem, že není vymyšlený: Jde o skutečné postavy a události z doby druhé světové války. Příběh monsignora O’Flahertyho (* 28. února 1898 + 30. října 1963) je natolik dramatický, že v roce 1983 byl podle knihy Šarlatový a černý natočen slavný film s Gregory Peckem v hlavní roli. více

Zlato a stříbro necháme ležet, když nám Nejvyšší poručí odejít k sobě.
Po smrti si člověk s sebou nic nevezme.

Černá nevyjde nikdy z módy.
Narážka na skutečnost, že nás neustále potkávají smutné události, při nichž se nosí černé oblečení.

Není dobré ptát se Boha na závažnou otázku, řekne totiž: Chceš-li znát odpověď, přijď ke mně.
Po smrti bude všechno jasné. více

Antonín byl přesvědčen, že pro správného kazatele je nutné, aby hovořil odvážně a energicky. Odvaha nedovolí kazateli kličkovat a vyhýbat se ožehavým tématům. V jeho dílech můžeme číst také následující slova: „Kazatel nesmí šetřit nikoho ani z ohleduplnosti, ani ze strachu, ani z úcty, ani z ostychu.“ Antonín to nejen tvrdil, ale také důsledně aplikoval, když stál na kazatelně. více

Poslední císař rakouský, král český a uherský... Karel (celým křestním jménem: Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Otto Maria). Ve svém dětství žil nějaký čas v Brně, část svého vzdělání získal m.j. i v Praze, na vojně byl ve Staré Boleslavi a svou budocí manželku potkal ve Františkových Lázních... více

Franz Jägerstätter nám před svou popravou vzkazuje:
„… Podle lidského rozumu a citu si myslíme,
že by se nám zřejmě ulevilo,
kdybychom se při některých příležitostech mohli trochu pomstít...
Nechová-li člověk vůči nikomu myšlenky na pomstu
a dokáže-li odpustit opravdu všem,
i když po něm tu a tam šlehnou tvrdým slovem,
srdce si uchová pokoj.
Je vůbec na světě něco krásnějšího než pokoj…?“
více

Terezie od Ježíše, příjmením de Cepeda y Ahumada, se narodila v Avile ve Španělsku roku 1515 a zemřela roku 1582 v Alba de Tormes. Je všeobecně uznávána jako učitelka duchovního života. Byla první ženou v dějinách, jíž byl přiznán titul církevní učitelky (papežem Pavlem VI. dne 27. září roku 1970; jen o pár dní později bylo stejné uznání vysloveno svaté Kateřině Sienské a roku 1997 svaté Terezii z Lisieux). více

„Nemáme příležitost naslouchat pouze dobrým a krásným kázáním, vždyť ne každý duchovní je obdařen kazatelským talentem. A člověk, který nečte, se nikdy nedokáže pořádně postavit na vlastní nohy a stane se spíše hříčkou názorů druhých.“ (Bl. Franz Jägerstätter, popravený r. 1943) více

Často se modlíme k Marii,
ale zpravidla nás ani nenapadne,
že bychom se mohli modlit s Marií.
A přitom – bylo by velmi příjemné vstoupit
během modlitby do její přítomnosti.
Cítit ji u sebe, cítit, že se modlí s námi,
že s námi chválí Boha a děkuje mu.      
Její přítomnost bezesporu umocňuje naši modlitbu,
činí ji efektivnější. Co konkrétně to však znamená? více

Faustina Kowalská je zvěstovatelkou Božího milosrdenství. Její poselství dalo vzniknout duchovnímu hnutí úcty k Božímu milosrdenství zrovna uprostřed nejméně milosrdných událostí v dějinách – mezi dvěma světovými válkami. více

Celý Františkův život byl jedním velkolepým zpěvem lásky. Láska vedla Františka k mystickému sjednocení s Ukřižovaným, láska ho přiváděla k úžasu nad slávou Vzkříšeného. Kdo dokáže změřit nebo popsat hlubinu mystické lásky, která je vždy táž, a přece pokaždé zcela původní a nová? Plody této lásky ve Františkových následovnících nás vedou k tomu, abychom vzdávali díky Bohu za Františkův život, více

Božími anděly nazýváme duchovní bytosti, které slouží Bohu a následně lidem. Angelos (z řečtiny) znamená posel. Slovo „anděl“ je tedy názvem jejich služby. Jako služebníci Boží jsou stále v Boží přítomnosti, v Božím světle. více

Terezie Martinová - dívka z bohaté rodiny, která si může dopřát mnoho... Místo toho ale vstupuje do přísného kláštera. Bylo jí patnáct let. Vstoupila na Karmel a už nikdy klášter neopustila. Svůj život strávila na několika metrech čtverečních, a přesto se stala světovou patronkou misií. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie stala bestsellerem. Chtěla žít ve skrytosti, a přece ji v současnosti milují a vzývají miliony křesťanů. Její teologický, misionářský a duchovní vliv je obrovský. více

Svátek tří archandělů, který se slaví dne 29. září – spolu s památkou všech svatých andělů, připadající na den 2. října –, oslavuje anděly jako prostředníky mezi tajemným a vše převyšujícím Bohem na jedné straně a lidskými dějinami a lidskými životy na straně druhé. Díky andělům můžeme vidět a vnímat spásnou přítomnost věčného a nekonečného Boha mezi námi. více

Působení papeže Pavla VI. - Giovanni Battista Montiniho - se někdy jakoby ztrácí mezi dvěma velkými osobnostmi, jež udávaly tón na cestě katolické církve druhou polovinou dvacátého století. A to Janem XXIII. a hlavně Janem Pavlem II. Proto se na něj poněkud zapomíná, navzdory tomu, že Pavel VI. kormidloval odvážně navzdory křehké a subtilní fyzické konstituci lodičku sv. Petra ve složitých dobách velkých společenských otřesů a musel proplouvat mezi útesy složitých problémů a napětí uvnitř církve. více

Narozený u Svitav v německé enklávě,
jako kněz působil ve Zvonkové na Šumavě.
Za své protinacistické postoje byl poslán do Dachau,
kde v březnu 1945 zemřel při ošetřování ostatních spoluvězňů.
Za svou činnost získal přezdívku „Anděl z Dachau“. více

„Ve tvé duši jsou všechny roční doby, a raduji se z toho před Bohem. Občas prožíváš zimu jako čas velké neplodnosti, roztržitosti, znechucení a nudy, jindy zase úlevu máje s vůní svatých květů, občas zase žár touhy podobat se našemu dobrému Bohu. Zbývá už jen podzim, v němž, jak se ti zdá, nevidíš a neuvědomuješ si hojnost ovoce… Chtěla bys, aby se všechno odehrávalo na jaře a v létě, avšak, má nejmilovanější dcero, věnec vítězství získá ten, kdo statečně bojoval. více