Dokud jsem byl zbožný žid, nevěřil jsem…

1.8.2018

Dokud jsem byl zbožný žid, nevěřil jsem, … že Bůh mě miluje takového, jaký jsem. Křesťan se musí snažit být stále lepší, ale nespoléhá přitom na své lidské síly. V judaismu jsem hledal dokonalost, ale v Kristu ji nehledám. Když se Pavel trápil svými chybami, Ježíš mu řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“

V judaismu jsem se spravedlivým mohl stát jen vlastními silami

Dokud jsem byl zbožný žid, nevěřil jsem, že Bůh mě miluje takového, jaký jsem. Teď, když jsem křesťan, tomu věřím! Křesťan se musí snažit být stále lepší, ale nespoléhá přitom na své lidské síly. Toto úsilí je soustředěno do času, který křesťan dává Bohu při tiché modlitbě, kdy se s Bohem setkává tváří v tvář a snaží se navázat s ním vztah. Víme, že nás přetváří jeho milost, pokud jí poskytneme volný prostor. V judaismu jsem – smím-li to tak říci – tvrdě makal. Spravedlivým jsem se mohl stát svými vlastními silami a díky svým zásluhám, i když jsem zároveň věřil, že mi Bůh pomáhá. Křesťan věří, že v něm působí Bůh, a jeho úkolem je nechat mu volný prostor a dát se jím přetvářet. Dnes vím, že naše vůle je slabá; naše vůle spočívá především v naší oddané víře.

Stačí ti moje milost

V judaismu jsem hledal dokonalost, ale v Kristu ji nehledám. Když se Pavel trápil svými chybami, Ježíš mu řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ Svými nedokonalostmi se nemáme trápit, ale máme je pokorně přijmout s vědomím, že Bůh tajemně působí skrze ně. Přijímat sám sebe takového, jaký jsem, se všemi chybami, zraněními a slabostmi, které vnímám jako těžký kříž, a věřit přitom, že Ježíš, který je Bůh, je použije k tomu, aby skrze ně k sobě přivedl další duše, to jsem se jako žid nenaučil.

Ježíš se může zjevit komukoli, i těm nejmenším

A protože v nás působí Ježíš, může se zjevit komukoli, i těm nejmenším, jako byla Markéta Marie nebo Marta Robinová, prostá žena připoutaná na lůžko, na které nebylo nic zvláštního a za níž přesto do jejího pokoje přicházely statisíce lidí. Ježíš se obrací i k velkým hříšníkům, jako byli Augustin, František z Assisi, Ignác z Loyoly nebo Karel Foucauld. Židé si naopak myslí, že Bůh se zjeví jen takovému člověku, který je čistý, moudrý a vzdělaný v mystice a který pečlivě dodržuje všechny Boží zákony. Jen si vzpomeňte, s jakou blahosklonností k Ježíšovi promlouvali farizeové a velekněz: „Což nejsi syn tesaře?“ 

Židé nevěří, že Bůh může promlouvat ke každému člověku 

Jistě, v Bibli se vypráví o tom, jak Bůh uzdravil cizí vdovu a perského hodnostáře, ale to židy pohoršovalo. Opakuji se, ale jen proto, abych zdůraznil, že židé nevěří, že Bůh může promlouvat ke každému člověku. Církev tomu naopak věří, věří, že když se křesťan modlí, Bůh k němu skutečně promlouvá, byť slova, která slyší, musí být ještě prověřena. To velmi dobře vyložili  velcí světci, jako třeba Terezie z Avily. Papež Benedikt XVI. jednou v době adventní řekl: „Pán nás objímá ve své lásce, která zachraňuje a utěšuje.“ Taková slova jsem od žádného vrchního rabína nikdy neslyšel. Přitom já na city moc nedám – a Benedikt XVI. jakbysmet.

 

 

Z knížky: Od jarmulky ke kříži

Od jarmulky ke kříži

Jean-Marie Élie Setbon vyrostl v židovské rodině, stal se dokonce rabínem, ale v dospělosti objevil Ježíše Krista.

 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Projekty KNA: Jsme na facebooku: