Gilbert Keith Chesterton († 1936): O víře, naději a lásce

9.10.2006

Pravý rozdíl mezi pohanstvím a křesťanstvím je dokonale shrnut v rozdílu mezi pohanskými neboli přirozenými ctnostmi a oněmi třemi křesťanskými ctnostmi, jež církev katolická nazývá ctnostmi teologálními.

Pohanské či rozumové (přirozené) ctnosti jsou takové věci jako spravedlnost a střídmost, a křesťanství je přejalo. Ty tři mystické ctnosti, jež křesťanství nepřejalo, nýbrž samo vynalezlo, jsou víra, naděje a láska.

První evidentní skutečnost (ostře kontrastující s iluzí tančícího pohana) je ta, že pohanské ctnosti, jako spravedlnost a střídmost, jsou smutné ctnosti, zatímco mystické ctnosti víry, naděje a lásky jsou veselé a bujaré. A druhá evidentní skutečnost,… že pohanské ctnosti jsou rozumné a že křesťanské ctnosti jako víra, naděje a láska jsou ve své podstatě tak nerozumné, jak jen možno.
Jelikož slovo „nerozumný“ může snadno vzbudit nedorozumění, lze tu věc vyjádřit přesněji tak, že každá z těchto tří křesťanských neboli mystických ctností obsahuje paradox již ve své podstatě, což neplatí o žádné typicky pohanské nebo racionální ctnosti. Spravedlnost spočívá v tom, že se zjistí, co komu náleží, a dá se mu to. Střídmost spočívá v tom, že se zjistí správné meze užívání nějaké jednotlivé věci a že se ty meze dodržují.

Ale láska znamená, že se odpouští, co je neodpustitelné, jinak to vůbec není ctnost.
Naděje znamená doufat, když jsou věci beznadějné, nebo to vůbec není ctnost.
A víra znamená uvěřit neuvěřitelnému, jinak to není žádná ctnost. (…)

Naděje je schopnost být dobré mysli v okolnostech, o nichž víme, že jsou zoufalé. Je pravda, že existuje stav mysli, který má co dělat se slibnými vyhlídkami a ránem; ale to není ctnost naděje. Ctnost naděje existuje jen při zemětřesení a zatmění.

Je pravda, že existuje věc všeobecně nazývaná láskou, jež znamená lásku prokazovanou chudákům, kteří si ji zaslouží; ale dobročinná láska k lidem, kteří si ji zaslouží, vůbec není láska, nýbrž spravedlnost. Lásku potřebují právě lidé, kteří si ji nezasluhují, a tento ideál buď vůbec neexistuje, nebo existuje zcela pro ně.

Z praktického hlediska potřebujeme doufajícího člověka právě v beznadějné chvíli, a ta ctnost buď vůbec neexistuje, nebo existuje právě v takové chvíli. Právě ve chvíli, kdy naděje přestane být rozumná, začne být užitečná. (…)
Ať už je smysl rozporu jakýkoli, fakticky jediná naděje, jež má nějaký význam v bitvě, je naděje, která popírá aritmetiku.

Autor textu: Gilberth Keith Chesterton (+1936)
Převzato z: dodatek Čítanka o naději z knihy Kotva naděje od autora Kateřina Lachmanová
Vydalo Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101306-

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému