"Kdybych nebyl papežem, byl bych už v Medžugorji jako zpovědník"

23.8.2010

"Kdybych nebyl papežem, byl bych už v Medžugorji jako zpovědník"Jeho zbožná láska k Panně Marii ještě vzrostla, když vyšlo najevo, že třetí fatimské tajemství se vztahovalo na zmíněný atentát v roce 1981. Podle vyjádření svědků, kteří mu byli nablízku, Jan Pavel II. dával tuto dramatickou událost do souvislosti se zjevením Královny Míru v Medžugorji v bývalé Jugoslávii, které začalo na konci června téhož roku. Jako potvrzení této skutečnosti slouží dále pro toho, kdo věří, poselství Panny Marie z 25. srpna 1994. V těchto dnech se připravovala pastorační cesta Jana Pavla II. do Chorvatska, která se měla uskutečnit ve dnech 10.-11. září téhož roku. V poselství se říká: „Drahé děti, dnes jsem s vámi sjednocena v modlitbě obzvláštním způsobem. Modlím se za dar pobytu svého milovaného syna ve vaší vlasti. Modlete se, děti, za zdraví mého nejvíce milovaného syna, který trpí, já jsem si ho ale vybrala právě pro tyto časy.“

Ačkoli nikdy nezaujal oficiální stanovisko ohledně těchto zjevení, v soukromí papež Wojtyła nikterak nezakrýval své vlastní přesvědčení. Monsignorovi Murilovi Sebastião Ramosovi Kriegerovi, arcibiskupu z Florianopolis v Brazílii, který se chystal na svoji čtvrtou pouť do svatyně Panny Marie Královny míru, řekl: „Medžugorje je duchovním centrem světa!“ V roce 1987 při jednom krátkém rozhovoru Karol Wojtyła řekl vizionářce Mirjaně Dragičevičové: „Kdybych nebyl papežem, byl bych už v Medžugorji jako zpovědník.“ Tento úmysl potvrdil kardinál František Tomášek, emeritní arcibiskup pražský, který od něho slyšel říci, že kdyby nebyl papežem, přál by si jít do Medžugorje, aby zde mohl nabídnout své služby poutníkům.

Ještě výmluvnější v dané záležitosti je zapsaná výpověď arcibiskupa ze San Angel ve Spojených státech amerických, monsignora Michaela Davida Pteifera, v pastýřském listu z 5. srpna 1988 adresovaném věřícím jeho diecéze: „Během své návštěvy ad limina spolu ostatními biskupy z Texasu při jedné rozmluvě se Svatým otcem jsem se ho otázal, co si myslí o Medžugorji. Papež o této záležitosti hovořil velmi pozitivně a přímo řekl: ‚Tvrdit, že v Medžugorji se neděje nic, znamená popírat živoucí svědectví tisíců modlících se lidí, kteří tam byli.‘“
Dne 26. března 1984 se odehrála příhoda, kterou připomíná slovenský arcibiskup Pavel Hnilica, který patřil k nejbližším prelátům Jana Pavla II. Když šel na oběd k papeži, aby ho informoval o svém tajném poslání v Moskvě, které spočívalo v tajné celebraci mše svaté přímo v Kremlu, Hnilica slyšel otázku: ‚Pavle, a už jsi byl v Medžugorji?‘ Odpověděl, že ne, neboť některé vatikánské autority se o dané záležitosti vyjadřovaly negativně. Papež na to reagoval následovně: ‚Jeď tam inkognito a pak mi přijď sdělit, co se tam děje.‘ Pak ho papež odvedl do své soukromé knihovny, kde mu ukázal knihu otce Laurentina, v níž byla zaznamenána některá poselství Královny míru, a řekl: ‚Medžugorje je pokračováním Fatimy, je to naplnění Fatimy.‘“

Po smrti Jana Pavla II. jeho přátelé Marek a Zofia Swarničtí dali k dispozici listy, které jim poslal Karol Wojtyła. Bylo v nich mnoho přesných odkazů na Medžugorji. 28. května 1992 papež těmto manželům napsal: „A teď se budeme společně každý den v modlitbě vracet do Medžugorje.“ Když je téhož roku přijal u příležitosti přání požehnaných Vánoc 18. prosince, napsal dozadu na jeden obrázek: „Děkuji Zofii za všechno, co se týká Medžugorje. Také já tam každý den putuji v modlitbě. Jsem spojen s každým z těch, kdo se tam modlí a kdo odtamtud dostávají povolání k modlitbě. Dnes rozumíme lépe tomuto povolání.“

 

kniha: Proč svatý?
autor: Slawomir Oder, Saverio Gaeta
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101587-

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články