Každá nová cesta je výzvou

Každá nová cesta je zároveň výzvou. O dovolené se vždycky vydávám se svými sourozenci na takové nové cesty do hor. Občas je možná jednodušší znovu si projít důvěrně známou trasu, ale vyzkoušet si něco nového je asi vždycky zajímavější (a náročnější). Často si v těch okamžicích uvědomujeme i překážky v nás samých – možná jsme přece jen měli zvolit starou dobrou osvědčenou stezku. Jenomže pak přesto zvítězí touha po dobrodružství.

Mnozí lidé se snaží především dobře pojistit a zajistit

Je velmi pěkné objevit pro sebe při putování úplně novou krajinu, projít novým údolím, vyšplhat na neznámý vrchol, objevit nové stezky. Rozšiřuje to náš obzor a poskytuje neustále nové zkušenosti a zážitky. Odvážím-li se něčeho, podstupuji tím ale i riziko nebezpečí. Nemusí se to podařit, proto je dobré nejprve zvážit míru rizika.  Odvážit se žít ale připadá dnes mnoha lidem, hlavně mladým, nesmírně těžké. Než aby vyzkoušeli nějakou cestu, raději se snaží dobře se pojistit a zajistit. Sáhodlouze přemítají o tom, mají-li přijmout to či ono postavení, a bojí se, aby to nakonec nebylo nad jejich síly nebo aby se nemuseli vzdát svých oblíbených návyků. Ale pro samé ty jistoty se nakonec vůbec nedají do pohybu. Neodváží se začít žít.

Kdo chce žít, musí k tomu mít odvahu

Každého rána, když vyrážíme na túru, se něčeho odvažujeme. Nechceme se předem zajišťovat proti veškerým rizikům. Jedno je přece jisté: život bez rizika neexistuje. Kdokoli vychází z domu, podstupuje už jen tím samým riziko, že mu na hlavu spadne cihla. A i kdyby se vyhnul tomuto potenciálnímu nebezpečí a zůstal sedět doma, může se stát, že uklouzne v koupelně nebo že ho třeba i ve spánku raní mrtvice. Kdo chce žít, musí k tomu mít odvahu.

Předat mladým lidem především ustrašenost a zajištěnost?

Jsem vděčný za to, že jsem se od svého otce naučil odvaze riskovat. Táta se přestěhoval roku 1923 bez jakéhokoli finančního zajištění do Mnichova. Bylo to v době velké nezaměstnanosti. Nějak se ale protloukl prací na stavbách a nakonec si otevřel vlastní obchod. Musel zariskovat. Ještě jako svobodný často jezdíval do hor a sám se odvážil zdolat nejeden štít. Otec rozhodně nebyl žádný hazardér, vyprávěl nám ponejvíce o kráse těch hor. Když jsme později sami jako mladiství začali podnikat výpravy do hor, táta se o nás nikdy nestrachoval. Vždycky věřil, že se zase ve zdraví vrátíme domů, a byl na nás pyšný, když jsme pak vyprávěli o krkolomných výstupech. Jestliže dnes mladí lidé k mnohému neseberou odvahu, je to jistě i tím, co jim předávají jejich rodiče. Pokud jim dají na cestu především ustrašenost a snahu ve všem se předem zajistit, mladým pak skutečně přijde zatěžko uchopit svůj život pevně do rukou.

Mnozí zůstávají na vyšlapané stezce, později toho ale litují

Odvaha dnes ale zdaleka nechybí jen mladým. I mnozí lidé středního věku se neodvažují vydat se novou cestou. Raději zůstávají na vyšlapané stezce, mají zkrátka strach vybočit ze zajetých kolejí. Vždyť by je přece mohlo potkat něco, co by je přinutilo opustit staré návyky a začít něco nového. Později si často stěžují, že nikdy nedosáhli svého životního vrcholu a neužili si krásné vyhlídky.

​Redakčně upraveno a zkráceno