3.3.2026

Introvertní dívka, která našla svatost v povolání, jež nikdy nechtěla
Svatá Františka Římská chtěla jít do kláštera a nechtěla se vdávat. Je známá pro svůj výrok „Vdaná žena, když je k tomu volána, se musí vzdát své služby Bohu u oltáře a musí ho hledat ve svých záležitostech v domácnosti,“. Ze všeho nejvíc se chtěla stát řeholnicí, a to také řekla svému otci. Toho ale bohužel její touhy nezajímaly – trval na tom, že se vdát musí. V době, kdy budoucnost dcer určovali jejich otcové, tak bylo o Františčině cestě rozhodnuto, ať se jí to líbilo, nebo ne.

S pláčem utekla za svých duchovním vůdcem. Ten trpělivě naslouchal nářkům této třináctileté dívenky, dokud se nevyplakala, a pak klidně poznamenal: „Pláčeš proto, že chceš dělat, co je Boží vůle, anebo proto, že chceš, aby Bůh dělal, co je tvoje vůle?“ Františku to ohromilo. A také to pro ni bylo napomenutí. Neměla v povaze utéci do kláštera a zůstat tam. Otcovo rozhodnutí nemohla nijak změnit, a tak její volba byla buď toto rozhodnutí přijmout v pokoji, anebo se zoufalstvím. Františka se rozhodla obejmout svůj kříž a brzy byla, ve věku třinácti let, provdána za laskavého a bohatého šlechtice.

Nicméně její ano Boží vůli mělo být těžce zkoušeno. Očekávalo se, že Františka se plně zapojí do společenského života. Tuto tichou, zbožnou dívku to však tak zmáhalo, že se zhroutila a několik měsíců se potácela na pokraji smrti. Nakonec se jí zjevil svatý Alexius, který o několik století dříve utekl na ulici od rodiny, která se ho snažila přimět k ženění. Řekl jí, že Bůh jí nabízí možnost volby ohledně jejího uzdravení. Františka se v agónii modlila a pak odpověděla: „Boží vůle je moje vůle.“ Ihned se uzdravila a vrátila se k životu, který neměla ráda.

Františka se znovu pokusila obejmout svůj kříž. A znovu se ukázalo, že je pro ni příliš těžký. Zdá se, že ho neměla nést sama. Její švagrová Vannozza také toužila po svatosti. Jednou našla Františku, jak pláče, a objevila tak její skrytý zápas. Obě se pak rozhodly, že budou spolu žít pro Ježíše. Na prvním místě vždycky měly službu rodině, ale začaly společně chodit na mši, navštěvovat nemocné a vězně, a dokonce se spolu modlily v utajené kapli, kterou si zařídily v jedné opuštěné věži na jejich panství. Z těchto úkonů zbožnosti a skutků lásky čerpala Františka sílu, aby mohla dostát svým společenským povinnostem. A tentokrát to dělala ráda.

Roky bojovaly Františka a Vannozza se svými příbuznými, které vždy ctily a respektovaly; ale opustit chudé, jak to po nich někdy žádali, ochotné nebyly. Když jejich tchán prodal všechno obilí a víno, které měla rodina navíc, aby je Františka nemohla rozdávat chudým, sýpka se po celé měsíce zázračně plnila a neubývalo z ní, ať Františka rozdávala sebevíc, a jediný sud s vínem se nikdy nevyprázdnil. Po této události se Františčin manžel i tchán obrátili a obě ženy mohly svobodně sloužit, jak se jim to líbilo – někdy chodily žebrat o almužnu pro chudé, jindy ve svém domově pečovaly o nemocné. Františka se stala zakladatelkou a členkou třetího řádu svatého Benedikta, tzv. oblátek, a celá desetiletí neustále viděla svého anděla strážného. Přes to všechno nezapomínala na to, že má být oddanou matkou a manželkou.

Františka Římská byla introvertka, která se učila cítit se dobře uprostřed davu. Byla to vdaná žena, která toužila po klášteře. Žila na hradě, ale přece v solidaritě s chudými. A každá dobrá věc v jejím životě protikladů byla důsledkem povolání, které by si nikdy nezvolila. Sklíčilo ji, když byl domluven její sňatek, ale právě v tomto manželství a díky němu se stala světicí. Kéž na její přímluvu vylije Bůh svou milost na všechny, kdo se ve svých životech cítí jako v pasti, zvláště ty, kdo se cítí osamělí a kdo potřebují nějakou Vannozzu, která by je popohnala ke svatosti.

Svatá Františko Římská, pros za nás!

Sv. Františka Římská (1384–1440) / Itálie / Svátek: 9. března

Z knihy:


Proste za nás

Kdo jsou svatí, o kterých se dočtete v této knize?

Ženy a muži, kteří se vzepřeli tomu, co od nich očekávalo okolí,
kteří to nikdy nevzdali,
kteří zažili těžko uvěřitelná dobrodružství,
kteří žili nenápadně a obyčejně,
kteří pocházeli z velmi komplikovaných rodinných poměrů,
kteří ke svatosti dospěli skrze utrpení jejichž zmařené plány otevřely cestu pro ještě lepší věci,
kteří zažili neúspěch,
kteří brali svůj život s velkou pokorou jejichž velkorysost změnila svět,
jejichž minulost byla velmi hříšná,
kteří byli milosrdní.

V příbězích z jejich života se tak může najít každý z nás.

Autor: Webredaktor kna   |   Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému

• čtenářský koutek
• mešní vína
• hledáte knihu?
• Novinky KNA