Voda ukazuje na Boží hravost a tvořivost

7.1.2018

Voda je Boží dar. Bez vody by nebylo života. Voda je zázrak. Za zázraky je třeba děkovat. Voda je na nebi, na zemi i pod zemí. Pára, tekutina i pevný led. Vodu nic na světě nenahradí. Vodu nikdo nezotročí a nemůže sáhnout na její svobodu. Voda si vždy najde skulinku, kudy proteče a prorazí si cestu k moři. Voda v sobě skrývá tajemství očisty a zrození. Právě proto je živel vody pevně svázán se svátostí křtu.

Voda je něco jako výkres, na který se umělec chystá něco vytvořit

Voda je v Bibli zmiňována na mnoha místech, ale dvě z nich jsou skutečně klíčová: „Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží“ (Gn 1,2).

„Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: ‘Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil’“ (Mt 3,16n).

V prvním případě je voda důležitou kulisou Boží hry a tvořivosti. Něco jako výkres, na který se umělec chystá něco vytvořit. Výrok „Duch Boží se vznášel nad vodami“ znamená, že vody jsou jevištěm, na kterém hlavní postava hraje svou existenciální roli. Je zajímavé, že voda  stojí na počátku všeho stvoření jako „základní stavební látka“.

V novozákonním textu zase vystupuje do popředí Kristova osoba, která se vynořuje z vody jako Botticelliho Venuše při zrození. Boží hlas a Duch v podobě holubice dotvářejí neopakovatelný moment teofanie.

Kristův křest v Jordánu je stejně důležitý jako vlastní stvoření světa

Co nám tyto dva obrazy sdělují? Jsou úzce propojené, prolínají se. S mrazením v zádech zjišťujeme, že Kristův křest v Jordánu je stejně důležitý jako vlastní stvoření světa. Dokonce jedno navazuje na druhé. Bůh stvořil svět, aby byl dějištěm života. Aby se miliardy galaxií ve vesmíru rozrostly jako houby po dešti a aby na modré planetě zvané Země všechno bujelo životem. Ale nač to všechno, kdyby všechna stvořená krása nemohla zpívat svou píseň o nekonečné existenci a propadala by se do bažin zániku? Teprve zrození Božího Syna, příchod Nejvyššího na prašnou půdu tohoto světa završilo dílo stvoření do finální podoby nekonečné lásky a spásy. Bůh tak pozvedl člověka, ale i celé stvoření do světla věčnosti. Počátek stvoření a Kristův křest – který je iniciací Ježíšovy veřejné služby, jeho rozsáhlého díla spásy – jsou dva epochální momenty v dějinách.

 Možná si to zcela neuvědomujeme ani my křesťané, ale Boží přebývání v tomto světě je mnohem zřetelnější a hmatatelnější, než obvykle připouštíme. Voda, kterou denně plýtváme a bereme ji jako úplnou samozřejmost, je substancí, ze které se zrodil život. A Boží Trojice, symbolicky řečeno, vodu použila a používá jako prostředek, aby život generovala. Voda je životodárná. Važme si jí, děkujme za ni Otci, Synu i Duchu Svatému. Je to jako ve známé pohádce: živá voda navrací život.

 Meditace

 Umývám si obličej, sprchuji se, koupu se v řece, v moři, na koupališti... a vnímám, jak po mně stéká voda. Jak mě omývá a očišťuje. Medituji.

 Voda je poezie, voda se nepře a nehádá, neomezuje se v pozici jediné zaručené pravdy. Voda neklade odpor, uniká a probouzí v krajině život. Medituji.

 Voda. Je svátkem pro tělo, duši otevírá, pozvedává. Vždyť voda je kromě ohně také symbolem Ducha Svatého – Duch Boží vznášel se nad vodami – a voda očišťuje naši duchovní tvář před Bohem ve svatém křtu. Cítím se znovuzrozený, naplněný čistým duchem života. Děkuji ti, veliký a svatý trojjediný Bože, za vodu. Medituji.

 „Otec nesmrtelnosti poslal na svět nesmrtelného Syna – Slovo. Ten přišel k lidem a chtěl je omýt vodou a Duchem. Chtěl je zrodit znovu k neporušitelnosti duše i těla, vdechl do nás dech života a vybavil nás neporušitelnou zbrojí.“ (Hippolyt Římský)

 

Studánka

V lese, v horách, kdekoliv najdete studánku, meditujte. Napijte se z ní, poslouchejte ji, děkujte jí...

Umyjte se v jejím křišťálově čistém objetí. Nechte slunce, ať vás vysuší...

Modlete se chvalozpěvem jako sv. František: „Buď pochválen, můj Pane, za sestru vodu, která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá.“

Meditace

Sednu si ke studánce či prameni a poslouchám. Medituji. Poslouchám vodu, jak teče, jak zurčí. Je to nebeský zvuk. Poděkuji vodě za to, že je tak čistá, průzračná a krásná. Medituji.

Mám mysl čistou jako voda. Čistou a svěží. Medituji.

 Děkuji svatému Stvořiteli a velebím ho za vodu, nositelku života, svěžesti a bdělosti. Medituji.

 „První a největší knihou Boží je viditelný svět, popsaný tolika písmeny, kolik je v něm vidět Božích výtvorů.“ (Jan Ámos Komenský)

 

Z knihy:

Chrám uprostřed tržiště

Často se setkávám s názorem, že je nemožné žít hlubším duchovním životem a zároveň plnit každodenní povinnosti...

 

 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Projekty KNA: Jsme na facebooku: